Únor 2011

Jíme, abychom žili

13. února 2011 v 19:14 | P. Valentová
Tak mě zase oslovilo téma týdne.
Smysl života.
V dnešní době spousta lidí vidí smysl života v jídle. Někteří neustále řeší, co jíst, aby nepřibrali. Jiní naopak jí i to, co by neměli.
A tak v první skupině jsou většinou mladí lidé, kteří se cítí přejeděni, protože zkonzumovali o půl jablka za týden více.
Ve druhé skupině jsou ti, kteří za den spapkali jen několik hambáčů, pár hranolek, trošku těch čokoládiček a zapili to několika litříky úžasně přeslazených limošek.
Nechci tady moralizovat. Ať každý baští, co je libo. Jen si myslím, že jídlo je prostředek k životu, nikoliv jeho smysl.
Vždyť jsou mezi námi lidé, kteří ze zdravotních důvodů se musí nutně, velice pečlivě zabývat skladbou a složením potravin, které hodlají zkonzumovat.
Jak takový člověk, který musí číst složení každého potravinového výrobku, nesklouzne k tomu, že jeho smysl života je pouhé jídlo?
Myslím si, že je nejdůležitější nadhled. Ano nadhled.
Člověk s bezlepkovou dietou, by si měl už v obchodě přečíst složení všech výrobků, které hodlá koupit. Přečíst bez emocí. Obsahuje lepek, vrátím do regálu. Může obsahovat lepek - vrátím do regálu. Obsahuje škrob a není uvedeno jaký - vrátím do regálu.
Že jsem si toho moc nekoupila?
Je lepší koupit potraviny, které opravdu mohu bez rizika zkonzumovat, než doma zjistit, že jsem si koupila spoustu věcí, ale nesmím z nich nic.
To vede pouze k depresivním stavům. Zase nic nesmím. Já jsem chudinka. V tom obchoďáku pro nás nic nemají. Já bych si tak dala věneček nebo větrník. Proč zrovna já musím dodržovat bezlepkovou dietu. A dotyčný je na nejlepší cestě, jak buď porušit dietu, nebo se začne zabývat jídlem přespříliš. 

Jíme, abychom žili. Nežijeme, abychom jedli.